Den třetí (22.7.2025)

Dnešní ráno bylo poetické - proběhla rozcvička duše - děti vyslechly jednu z nejslavnějších haiku na světě (haiku jsou krátké, lyrické básně, které obvykle zachycují přírodní jevy nebo momentální pocity).

Macuo Bašó “Žába”

Do staré tůně

skočila žába

žbluňk

Ano, děti byly také tak zaskočené :-)

Vykompenzovali jsme to tím, že poprvé byly vyhlášeny body za hru “cesta samuraje” ze včerejška a první tři vítězné družinky získaly barevné pásky na svá kimona. Tři zbylé si ponechaly pásky bílé.

Dopoledne pak už vůbec poetické nebylo. Byl to tvrdý samurajský trénink v rychlosti a zároveň vytrvalosti. Hrály jsme holubičkovanou. Děti lítaly a honily se po rozlehlé louce jménem Holubička a za její přeběhnutí bez chycení získávaly body.

Vyhladovělí jsme vyluxovali báječné rizotko naší Zuzanky do posledního zrníčka rýže. Daimiové jedli hůlkami a tím dětem nenápadně naznačili, co je také velmi brzy čeká. Copak bychom to byli za samuraje, kdybychom nejedli hůlkami ;-) Tomu ovšem ještě předcházel příchod Hattori Hanza, který dětem vyrobil katany a obřadně jim je předal.

Odpoledne děti po družinkách plnily hru plnou úkolů (v jednotlivých úkolech lehce inspirovanou známou hrou na oliheň). A musely nejen prokázat fyzickou zdatnost, ale také důvtip.

Je to neuvěřitelné, ale stihli jsme se odpoledne ještě i vysprchovat a během toho sehrát několik prvních soubojů hry KENKA, za jejíž laskavé zapůjčení děkujeme jejímu autorovi, panu Vallovi ze Zlína. Mimochodem je to hra, která Česko reprezentovala na letošním Expu v japonské Ósace, kde uchvátila desetitisíce Japonců. Děti, ale i my dospělí, jsme byli unešeni, jak se dá hrát reálně a ne jen digitálně.

Děti si také začaly své katany vylepšovat a upravovat.

Večer se pak hrálo a zpívalo u buřťaku. A samozřejmě proběhla další scénka s Kumo Wagashim.

Bylo to dnes víc než nabité a tak děti zapluly do spacáků bez jediného slůvka odporu a v táboře bylo ticho a klid během deseti minut. Padly ;-)

Dobrou noc