Den sedmnáctý (6.8.2024)

Odbila sedmá hodina, děti spaly. Odbila půl osmá děti spaly. Dokonce osmá a v táboře stále hrobové ticho. Půl devátá a nikdo nikde. A i v devět, kdy už jsme nevydrželi a vyhlásili budíček bylo některé spáče velmi obtížné vzbudit. Nabitý program už téměř uplynulých tří týdnů má svou cenu v podobě energie.

Po probuzení i těch největších spáčů vedli rozcvičku Deniska s Prokopem a docela nám dali zabrat.

Dopoledne pak probíhalo mistrovství v přetahování lanem a to bylo něco. Po zápolení družinek začala houstnout atmosféra (samozřejmě v dobrém) a začali se vyzývat jednotlivci nebo kamarádské dvojice či party mezi sebou. Několik dramatických soubojů bylo i mezi sourozenci.

Po obědě se běžel “zavážecí orienťák”, který byl ale úplně jiný než v předešlých letech. Výsadek proběhl na konci Koloměřic. Děti se rychle zorientovaly a nabraly správný směr “domů”.

Jenže to nebylo dobře, protože zpráva, kterou dostaly říkala, aby de dobře dívaly kolem sebe, aby jim neuniklo to podstatné a jiné instrukce nedostaly, takže jejich úsudek běžet, co nejrychleji do tábora nebyl správný.

Po počátečním naštvání, protože nikdo si nevšiml skryté zprávy po výsadku, doběhli v úžasném čase do tábořiště, ale odsud byli zase odesláni zpět tam odkud vyšli, aby našli zašifrovanou zprávu, která je poslala do Hvožďan pro odměnu. Toto celé bylo na čas, ale aby toho nebylo málo, tak se družinky nesměly navzájem vidět, protože za to na konci přišla časová penalizace.

Po změření několika chytrými hodinkami byla průměrná délka tohoto běhu okolo 11km Děti byly boží a fakt makaly až do konce.

Večer pak pár písniček u ohně a šlo se spinkat.