Den druhý (22.7.2024)

Ráno děti probudil dusot těžkejch bot a pochodová píseň...

...to totiž Bobři napochodovali do tábořiště, zpívaje si do kroku, skoro jako opravdová rota.

Postupně se i děti přidaly a tak jsme odstartovali náš první postapokalyptický den.

Ještě před snídaní se děti dozvěděly, že v rozcvičkovém lese se nachází něco důležitého, co by jim mohlo pomoci v „přežití“. Byl to klíč k postapokalyptické abecedě. Překvapivě, ačkoliv jsme dětem nedali výslovné instrukce, co a jak mají dělat, že by bylo dobré si ho zapamatovat a případně zapsat, to všechny družinky udělaly. A jak se jim to vyplatilo...

Dopoledne se objevil posel, který chtěl dětem předat zprávu, kterou vygeneroval palubní počítač. Ale byl přepaden šílenými zombíky, kteří ho naštěstí nekousli, protože byli zahnáni, ale o zprávu přišel, protože mu ji právě ti zombíci vyrvali z rukou a rozprchli se ruznými směry pryč z tábořiště... A tak, abychom se dozvěděli, co v té zprávě je, jsme se za nimi museli vydat. Následovala honička zombíků po družinkách, získání částí zprávy, její složení, luštění... Po úspěšném rozluštění zprávy, děti našly spadlou součást jejich modulu, kde našly nástroje, které jim snad také pomohou přežít. Pilu a sekyru pro každou družinku.

Bohužel odpoledne nás, jak v opravdové apokalypse, zahnal pekelný liják do jídelny. Ale ani to nás nezastavilo, zábava byla... ale tradiční, zahajovací, slavnostní oheň bohužel musel být odložen na zítra. Večer vyhlášení úspěšného dne, získání prvních "experiences = zkušeností" díky nimž letos měříme, jak si jednotlivé teamy vedou, pak pár písniček s kytarou a šlo se spát. Dobrou a zase zítra.